Tábor Porschdorf

„(V Porschdorfu) jsme nalezli tábor, který byl právě postaven, daleko od vesnice. Nacházel se v úzkém údolí, které nebylo širší než 100 metrů. Baráky stály pod skalní stěnou, která sloužila jako střecha. Neustále tam kapalo a bylo tam neuvěřitelně vlhko. (…) Toto se stalo místem našeho utrpení.“

Pobočný koncentrační tábor Porschdorf

Zde, v údolí řeky Polenz, se od začátku února do poloviny dubna 1945 nacházel pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg. Nesl krycí jméno „Schwalbe III“ a byl součástí projektu, jehož cílem byla výroba leteckého benzínu pro německé letectvo. Komplex tábora a stavenišť se rozprostíral od Ochelbaude (mapa č.10) až po mlýn Waltersdorfer Mühle. Během dvou a půl měsíců existence tábora a následného pochodu smrti přišlo o život nejméně 250 vězňů.

Další dvě pobočky se nacházely v Königsteinu a Pirně-Mockethalu. Plánování a výstavba těchto tří táborů probíhaly pod vedením inženýrské kanceláře profesora Rimpla z Königsteinu.

Systém pobočných táborů Flossenbürg a přesun průmyslové výroby do podzemí

Tyto tři pobočné tábory v Saském Švýcarsku, s tisíci vězněnými, nuceně nasazenými a válečnými zajatci, byly součástí rozsáhlé sítě. Samotný koncentrační tábor Flossenbürg měl přibližně 80 poboček. Všechny tábory v Saském Švýcarsku vznikly v rámci snahy přesunout průmyslová zařízení do podzemí – jako reakci nacistického režimu na stále častější bombardování měst spojenci a postup Rudé armády. Na plánování a realizaci těchto projektů, včetně nasazení vězňěných z koncentračních táborů, se ve velké míře podílely civilní podniky.

Tábor „Schwalbe III“

Dne 3. února 1945 bylo do Porschdorfu přivezeno 250 vězňěných z kmenového tábora Flossenbürg, většina z nich pocházela z Itálie. Byliy ubytováni v barácích u potoka Sebnitz (mapa č. 8), které směliy využívat pouze ke spánku. Dnes z těchto baráků téměř nic nezůstalo – vězeňská kuchyně byla na konci 90. let zbořena. Stráže byly ubytovány v chatě Ochelbaude (mapa č.10) a jako strážní stanoviště sloužila i nedaleká skála „Bahnhofwächter“.

Každý den věznění docházeliy pěšky až půl hodiny na pracoviště. Pracovaliy v kamenolomu u Ochelbaude, při vykládání lodí na Labi a především v oblasti Polenztal, kde mimo jiné budovaliy železniční násep – ten je dodnes patrný a dnes po něm vede turistická stezka k Waltersdorfskému mlýnu. Věznění také raziliy štoly do skalních stěn, které však do zrušení tábora dosáhly jen několika metrů hloubky. Z té doby se dodnes zachovaly betonové sokly (mapa č.2), určené pro montáž kompresorů.

Zrušení tábora a pochod smrti

Ačkoli tábor existoval jen několik měsíců, někteří věznění zde zemřeliy. Podle táborových záznamů šlo o 9 osob. Jako v mnoha jiných táborech těžce nemocné a vyčerpané sosby často přesouvány jinam, kde později zemřeliy. Mnohem více vězněných však zahynulo během pochodu smrti, který začal 16. dubna 1945 a vedl z Porschdorfu přes Hellendorf v údolí Bahratal až k usedlosti u vesnice Oelsen poblíž Bad Gottleuby. Tam byli přeživší shromážděni ve stodole a nuceni kácet stromy na stavbu protitankových zátarasů. Dne 9. května 1945 probehlo osvobození Rudou armádou – německé stráže uprchly již den předtím.

Trestní stíhání po válce

Státní zastupitelství v Kasselu po válce vedlo vyšetřování proti Gustavu Göttlingovi, bývalému velícímu důstojníkovi tábora v Porschdorfu. Protože však většina svědků italské národnosti nedokázala přesně označit pachatele a Göttling jakoukoli vinu popřel, bylo vyšetřování v prosinci 1977 zastaveno.