Tábor Porschdorf - Giuliano Benassi

Vedlejší koncentrační tábor Porštorf

V Polenstálu se od začátku února do poloviny dubna 1945 nacházel vedlejší koncentrační tábor Porschdorf. Nesl krycí název Schwalbe III a patřil k projektu, jehož cílem byla výroba benzínu pro německou Luftwaffe. Táborový komplex a stavební místa se rozprostíraly od Ochelbaude až k Waltersdorfskému Mlýnu. Během přibližně dvou a půl měsíců existence tábora a následného pochodu smrti zde přišlo o život mnoho z přibližně 250 vězňů.

Další informace o vedlejším koncentračním táboře jsou k dispozici u parkoviště.

Giuliano Benassi

Giuliano Benassi se narodil 23. září 1924 v Capri u Modeny. Byl nejmladším ze sedmi dětí. Jeho otec Thomas byl právník a člen parlamentu. Po jeho smrti se rodina přestěhovala do Boloně. O několik let později zemřela také jeho matka Tina. Na podzim roku 1943 se Giuliano rozhodl zapojit do odporu proti fašismu. Když měl v březnu 1944 nastoupit do armády, zvolil místo toho cestu partyzána. Jako velitel se účastnil několika přestřelek, později byl však překvapen fašistickou policií a zajat. Po krátkém propuštění, běhe, se zúčastnil dalších ilegálních akcí, brzy byl znovu zatčen. Tentokrát jej fašisté odvezli do Verony, odkud byl 20. prosince 1944 deportován do koncentračního tábora Bozen. Odtud napsal Giuliano svůj poslední dopis, ještě plný naděje, svému bratru Alfredovi. O měsíc později byl převezen do bavorského koncentračního tábora Flossenbürg a následně do jeho pobočného tábora Porschdorf. Vězni zde byli ubytováni ve vlhkých barácích a denně nuceni pracovat v kamenolomu. Trpěli nedostatkem jídla, těžkým fyzickým vyčerpáním a nemocemi. Giuliano výrazně zhubl a stále více se modlil, hluboce věřil v Boží pomoc.

V polovině dubna 1945 byl tábor zrušen a vězni byli vyhnáni na pochod smrti. Ten po několika dnech skončil v krušnohorské obci Oelzen. Myšlenka na útěk byla silná, protože vězni slyšeli blížící se frontu. Přesto byli i v Oelzenu nadále drženi v zajetí a nuceni pracovat. Během jednoho z těchto pracovních nasazení Giuliano Benassi uprchl se třemi spoluvězni. Jeden z nich později popsal poslední okamžiky:

„Giuliano byl asi dvacet metrů za mnou a postupoval velmi pomalu. Otočil jsem se a viděl jsem, jak se téměř bez hnutí drží skály. Díval se na mě s vytřeštěnýma očima. Už neměl žádnou sílu. Vtom přišel podporučík hlídky, vytáhl pistoli a Giuliano zemřel bez výkřiku a bez prosby.“

Stalo se tak 27. dubna 1945. Giulianovi bylo 23 let. Itálie byla v té době již osvobozena. Jeho příběh je typický pro osudy mnoha dalších lidí, kteří padli za oběť fašismu a jejichž jména i životní příběhy zůstanou navždy neznámé.